| Ceforus Septim I. | |
|---|---|
| Doba vlády | 3E 127 - 3E 140 |
| Předchůdce | Uriel Septim III. |
| Následník | Magnus Septim |
| Manžel/ka | Bianki |
| Rod | Septimové |
| Otec | Pelagius Septim II. |
| Matka | Quintilla Vulstaed |
| Narození | 3E 78 |
| Úmrtí | 3E 140 |
Ceforus Septim I. (* 3E 78, † 3E 140) byl desátým tamrielským císařem z dynastie Septimů, který panoval v letech 3E 127 až 3E 140.
Ceforus se projevil jako laskavý a moudrý muž, především pak ale jako skvělý a energický vojevůdce. Ceforus svrhl z trůnu svého synovce, uzurpátora Uriela Septima III. a nakonec porazil i jeho matku, svou sestru Potemu. Tím ukončil Válku o Rudý diamant, která otřásla samotnými základy říše.
Životopis[]
Ceforus se narodil roku 3E 78 jako třetí dítě a druhý syn budoucího císaře Pelagia Septima II. Jeho matkou byla Quintilla Vulstaed. Ceforovým starším a nevlastním bratrem byl Antiochus, dále měl starší sestru Potemu a mladšího bratra Magna. Roku 3E 82 usedl Ceforův otec na císařský trůn a mladému princi se tak dostalo veškeré vzdělání, hodné císařského syna.
Politická kariéra[]
Ceforus, podobně jako jeho mladší sourozenci vstoupili do vysoké politiky císařství v poměrně mladém věku. Ceforus se údajně oženil s Bianki, redguardskou královnou z hammerfellského města Gilane.[1] Roku 3E 98 se Ceforus spolu s manželkou odebral do Imperial City, kde se konal pohřeb jeho zemřelého otce císaře Pelagia. Pohřbu zemřelého císaře a následné korunovace jeho nejstaršího syna Antichoa, se zúčastnili všichni členové dynastie Septimů.[1]
Antiochus se brzy projevil jako neschopný císař, jehož postelí prošlo stovky žen a Imperial city bylo za jeho vlády považována za město neřesti. Jeho sourozenci se však politice věnovali s velkou vervou, nejdychtivěji pak Potema. Která dokonce s pomocí důmyslných machinací ovlivnila Ostrovní válku, která proběhla mezi císařstvím a královstvím Pyandonea roku 3E 110.[2]
Válka o Rudý diamant[]
Nástup Kintyry II.[]
Roku 3E 119 císař Antiochus po jednadvaceti letech vlády zemřel. Císař po sobě zanechal jedinou legitimní dceru, Ceforovu neteř, Kintyru. Její nástupnická práva projednávala Rada Starších a na chystanou korunovaci se mezitím sjeli všichni členové dynastie Septimů, včetně Cefora. Potema vystoupila před radou s proslovem, kterým se pokusila ovlivnit Radu Starších, aby dosadila na trůn jejího vlastního syna Uriela. Rada Starších však nakonec schválila nástupnictví Kintyry a ta před svou korunovací roku 3E 120 vykázala Potemu a jejího syna z hlavního města.[3] Rozzuřená Potema poté rozpoutala občanskou válku, která vešla do historie pod názvem Válka o Rudý diamant.
Na stranu Potemy se přidalo mnoho vzbouřených vazalů, Kintyra se osobně v čele vojska roku 3E 121 vypravila do High Rocku, aby se střetla se svou tetou. Byla však lstí zajata Potemou a uvězněna.[4] Potemin syn Uriel se následně zmocnil hlavního města a prohlásil se císařem. Tato nehorázná uzurpace Cefora i jeho bratra Magna pobouřila a oba proti své sestře Potemě a jejímu synovi vojensky vystoupili.
Bitva u Ichidagu[]
Ceforus se stal skutečným vůdcem odboje proti uzurpátorovi, již v létě roku 3E 125 vojensky obsadil High Rock. Zatímco se Ceforus soustředil na boje v High Rocku a Hammerfellu, jeho bratr táhl z Black Marshe do Skyrimu, aby se postavil Potemě. Roku 3E 127 pak došlo k rozhodující bitvě u Ichidagu mezi Ceforem a Urielem III. V této bitvě dosál Ceforus drtivého vítězství a Uriel dokonce padl do jeho zajetí. Ceforus chtěl nechat Uriela soudit za jeho zločiny a proto jej chtěl nechat přepravit před soudní tribunál do hlavního města. Lid, který Uriela nenáviděl, však převzal spravedlnost do vlastních rukou a Uriela upálil v jeho kočáře. Ceforus byl pak svým vojskem prohlášen za nového císaře.[5][5][6]
Císařská vláda[]
Vítězství nad Potemou[]
Potema se však ani po smrti svého syna nemínila vzdát a dál bojovala svou dávno prohranou válku. Její stoupenci jí nakonec jeden po druhém opouštěli, až šílená královna Potema povolala na svou stranu deadru a nemrtvé. Haafingar a Potemino sídlo Samota se brzy staly královstvím smrti.[7][5] Válka s Potemou však i přesto trvala plných deset let. Roku 3E 137 Samotu konečně dobyl Ceforův bratr Magnus, Potema mezitím zemřela ve věku sedmdesáti let v době obležení.[7] Krvavá válka byla konečně u konce.
Vnitřní politika[]
Za vítězství ve válce proti Potemě zaplatila říše vysokou cenu. Aby získal Poteminy spojence, musel Ceforus učinit mnoho ústupků. Šlechta Skyrimu, High Rocku, Hammerfellu a dalších provincií si za svou podporu císaře vyžádala míru vyšší nezávislosti.[5] Tato politika způsobila, že kosmopolita z dob císaře Tibera Septima a jeho prvních nástupců byla ta tam. V říšských provinciích nyní působily odstředivé tendence proti centralistické politice císařského dvora.
Ceforus neměl také v době své vlády žádného živého dědice, některé prameny uvádějí, že zůstal po celý život bezdětným. Proto se Ceforovým dědicem stal jeho mladší bratr Magnus, který byl však taktéž v pokročilém věku. Svého synovce Pelagia, odměnou za jeho účast při dobývání Samoty, dosadil císař na haafingarský trůn.[7]
Smrt[]
Z vítězství nad svou sestrou se Ceforus dlouho neradoval. Zemřel roku 3E 140 ve věku dvaašedesáti let po třinácti letech vlády. Příčinou smrti byl pád z koně, který byl pro císaře vzhledem k pokročilému věku smrtelný. Podle legendy Potema tajně poslala Ceforovi prsten, který jej měl ochránit právě před pádem. Ve skutečnosti byl prsten očarován jiným kouzlem a tak císaře před smrtí neuchránil.[7]
Hodnocení[]
Ceforus Septim I. je obecně tamrielskými historiky přijímán jako velmi schopný panovník. Byl to údajně také laskavý a moudrý muž. Vedle toho byl skvělým energickým vojevůdcem, kterého říše v dané chvíli potřebovala.[6] Svojí houževnatostí a opatrným postupem nakonec císař ukončil občanskou válku, která otřásla samotnými základy říše. Vedle své sestry Potemy, byl pravděpodobně nejschopnějším potomkem císaře Pelagia II. V seznamu tamrielských císařů se Ceforus zařadil mezi největší bojovné císaře, vedle Tibera Septima a Uriela Septima V. Mezi svými podanými se císař podle všeho těšil velké oblibě, jak naznačuje jásot po jeho prohlášení císařem.
| Předchůdce: Uriel Septim III. |
|
Tamrielský císař 3E 127 - 3E 140 |
|
Nástupce: Magnus Septim |
Reference[]
- ↑ 1,0 1,1 Vlčí královna, kniha třetí
- ↑ Vlčí královna, kniha čtvrtá
- ↑ Vlčí královna, kniha pátá
- ↑ Vlčí královna, kniha šestá
- ↑ 5,0 5,1 5,2 5,3 Vlčí královna, kniha sedmá Chybná citace: Neplatná značka
<ref>; název „vk“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka<ref>; název „vk“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka<ref>; název „vk“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ 6,0 6,1 Stručná historie říše, díl druhý
- ↑ 7,0 7,1 7,2 7,3 Vlčí královna, kniha osmá
|
Tiber Septim • Pelagius Septim I. • Kintyra Septim • Uriel Septim I. | |
|---|---|